Na našem posledním předvelikonočním setkání Spolu o dětech I. pro náhradní rodiče a děti ve věku 0–3 let jsme se věnovali právě tomu, co dělá tradice tradicí. U nejmenších dětí to často není její obsah ani význam, jak mu rozumíme my dospělí. Je to spíš pocit, který si z ní odnášejí. Blízkost. Společný čas. Známá chvíle, která se opakuje. Bezpečí.

Děti tvořily, rodiče byli s nimi a vznikaly drobné jarní stopy společného času. Možná jednou nebudou důležité samy o sobě, ale prožitek kolem nich ano. Protože právě z takových malých, obyčejných chvil se pomalu skládá pocit domova.

Přejeme všem krásné Velikonoce.

Ať jsou naplněné klidem, blízkostí a chvílemi, ve kterých je spolu dobře.