Středisko náhradní
rodinné péče
Středisko náhradní
rodinné péče
Středisko náhradní
rodinné péče
Domů » O náhradní rodinné péči » Adopce neboli osvojení

Adopce neboli osvojení

Upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 794–845.

Co je to adopce neboli osvojení

Mezi osvojiteli a dítětem vznikají z hlediska práva stejné příbuzenské vztahy jako mezi rodiči a dětmi, příbuzenské vztahy dítěte s původní rodinou rozhodnutím soudu o osvojení zanikají. Osvojitelé jsou zapsáni v rodném listu dítěte na místě jeho rodičů a stávají se zákonnými zástupci dítěte s veškerou rodičovskou odpovědností. Dítě získává příjmení osvojitelů. Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí soudu o osvojení (nebylo-li osvojení v rozporu se zákonem).

Osvojitelé mají ze zákona povinnost informovat osvojené dítě o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky.

Péče o dítě v osvojitelských rodinách nepodléhá ze strany státních institucí žádnému zvláštnímu dozoru. V případě zájmu či potřeby mohou rodiny využívat podporu nestátních organizací, které se této oblasti věnují, nebo se obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí obcí s rozšířenou působností.

Pozn.: Osvojit lze v současnosti i zletilého, a to v případě, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
Upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 846 a následující.

Podrobnější informace týkající se osvojení (adopce) naleznete také na našem webu www.adopce.com.

Kdo může osvojit

Osvojitelem se může stát zletilá osoba, která by měla být dostatečně zralá, aby byla schopna o dítě pečovat a zajistit jeho řádnou výchovu a všestranný zdravotní, psychický a sociální rozvoj.

  • Mezi osvojitelem a osvojencem by měl být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let, horní věkovou hranici zákon nestanovuje;
  • Společně dítě mohou osvojit jen manželé;
  • V případě soužití registrovaných partnerů může dítě osvojit jen jeden z nich;
  • Dítě může osvojit i jednotlivec (osoba, která žije sama bez partnera);
  • Skutečnost, že žadatel již má děti biologické či svěřené do náhradní rodinné péče, nebrání tomu osvojit si další dítě;
  • Zdravotní a psychický stav žadatele by neměl výrazně omezovat jeho pečovatelské a výchovné schopnosti;
  • V případě, že má žadatel záznam v rejstříku či opisu rejstříku trestů, posuzuje se závažnost tohoto činu ve vztahu k jeho pečovatelským a výchovným schopnostem

Osvojení není možné:

  • Mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. Toto omezení neplatí v případě náhradního mateřství.
    (Osvojit dítě tedy nemůže jeho babička ani jeho zletilá sestra, avšak teta či strýc by mohli dítě osvojit. Je však vždy na individuálním posouzení soudu, zda by osvojení v daném případě bylo ku prospěchu dítěte.)

Proces zprostředkování osvojení

Upraven zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

  • Prvním krokem je podání žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. Žádost je potřeba podat na oddělení sociálně-právní ochrany dětí na městském úřadě podle trvalého bydliště žadatele (v případě manželů podle trvalého bydliště jednoho z nich), k žádosti je potřeba přiložit vyplněný dotazník o rodinných a sociálních poměrech, potvrzení od lékaře a případně další podklady. Předepsané formuláře si můžete stáhnout na našich stránkách níže, nebo je dostanete přímo na úřadě.
  • Návštěva sociální pracovnice v rodině – po podání žádosti následuje návštěva sociální pracovnice, která tak může poznat rodinu v jejím přirozeném prostředí. Zajímá se o praktické podmínky, například bydlení nebo finanční zázemí, ale také o atmosféru v domácnosti a podporu širší rodiny. Na základě těchto poznatků připraví zprávu, kterou spolu s celým spisem postoupí krajskému úřadu, a připojí k ní své vlastní vyjádření k žádosti.
  • Posouzení krajským úřadem – sociální pracovníci krajského úřadu žádost zkontrolují, prověří zdravotní způsobilost žadatelů a také tzv. bezúhonnost (k tomu si zajistí opis z rejstříku trestů a evidence přestupků nejen u žadatelů, ale i u dalších osob žijících ve společné domácnosti). Součástí posouzení je i rozhovor se žadateli, kterého by se měl účastnit i psycholog: rozhovor se týká motivace k osvojení, rodinného zázemí, stability partnerského vztahu, vztahové sítě rodiny a dalších faktorů, které mohou hrát roli při výchově dítěte. Přihlíží se také k postojům ostatních členů rodiny, zvláště těch, kteří sdílejí společnou domácnost. Pokud se objeví nejasnosti nebo rizikové skutečnosti, může kraj žadatele vyzvat k dodání dalších podkladů nebo k psychologickému posouzení. Může také následovat další rozhovor po absolvování odborné přípravy.
  • Odborná příprava – všichni žadatelé musí absolvovat povinnou přípravu na přijetí dítěte v celkovém rozsahu minimálně 48 hodin rozdělených do několika celků. Přípravy zajišťují organizace, které k tomu mají pověření; tyto přípravy obvykle kombinují skupinová setkání s individuálními návštěvami v domácnosti. Zaměřují se na sebepoznání, práci s emocemi, zvládání těžkých životních příběhů dětí a praktické dovednosti, jak dítěti poskytnout bezpečí a stabilitu. Žadatelé si mohou organizaci vybrat a absolvovat přípravu i v jiném kraji, pokud jim to lépe vyhovuje. Po ukončení příprav organizace zasílá krajskému úřadu hodnoticí zprávu.
  • Psychologické posouzení již není povinné pro všechny žadatele. Kraj ho nařizuje jen tehdy, když je třeba odborně posoudit určitou oblast – například motivaci žadatelů, stabilitu vztahu, zkušenosti s vlastními traumaty nebo zvládání zátěžových situací. Psycholog může vést rozhovory, použít testy a v případě potřeby hovořit i s dalšími členy domácnosti.
  • Rozhodnutí o zařazení do evidence – jakmile má krajský úřad k dispozici všechny potřebné podklady, vydá správní rozhodnutí. To může být kladné (zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli) nebo zamítavé. Pokud žadatelé s výsledkem nesouhlasí, mají možnost se odvolat.
  • Výběr rodiny pro dítě – krajský úřad vede také evidenci dětí, kterým se hledá náhradní rodina. Výběr rodiny pro konkrétní dítě se odvíjí od právní situace dítěte, od jeho potřeb a schopnosti žadatelů potřeby dítěte naplnit. Rodina musí být připravena přijmout dítě právě takové, jaké je. Platí zásada, že se nehledá dítě pro budoucí rodiče, ale rodiče pro dítě.
  • Seznamování s dítětem – vytipovanou rodinu krajský úřad osloví a podrobně ji seznámí s dokumentací dítěte a s jeho situací. Pokud budou žadatelé připraveni dítě přijmout, zprostředkuje jim krajský úřad osobní setkání s dítětem. Následuje období seznamování – nejprve krátké návštěvy, postupně delší setkávání a nakonec přechod dítěte do nové rodiny. Smyslem je, aby dítě i rodiče měli možnost si na sebe zvyknout a budovat vztah.
  • Rozhodnutí soudu – soud dítě nejprve svěří do péče budoucích osvojitelů a po uplynutí půlroční lhůty, během které se ověřuje, že soužití funguje, adopci definitivně potvrdí. Od tohoto okamžiku má dítě nový rodný list, nové příjmení a stejné právní postavení, jako kdyby se osvojitelům narodilo.

Zprostředkovat osvojení mohou v České republice pouze státní instituce. Ke zprostředkování nedochází v případě tzv. přímé adopce. Jedná se o situace, kdy rodiče přivolí k osvojení dítěte ve vztahu k určité osobě. Tehdy posuzování probíhá až v průběhu soudního řízení o svěření dítěte, které je zahájeno na základě návrhu podaného budoucími osvojiteli.

Mezinárodní adopce

Pod pojmem mezinárodní adopce se rozumí osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny. Pokud se nedaří najít náhradní rodinu pro dítě v zemi jeho původu, je možným řešením právě mezinárodní adopce.

Mezinárodní osvojení je upraveno mimo jiné Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (tzv. Haagská úmluva o ochraně dětí). Úmluva nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do a ze zahraničí zodpovědný. U nás tuto funkci plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Úřad vzhledem ke garanci určitých záruk v procesu zprostředkování mezinárodního osvojení spolupracuje pouze se zeměmi, které ratifikovaly tzv. Haagskou úmluvu o ochraně dětí.

Pro zprostředkování mezinárodní adopce přitom není rozhodující státní občanství žadatele ani jeho trvalý pobyt, ale tzv. „obvyklé bydliště žadatele“, tedy kde žadatel skutečně bydlí, kde má zázemí, kde pracuje apod. O mezinárodní osvojení se tak bude jednat i v případě, že např. český státní občan žijící v zahraničí bude chtít zprostředkovat osvojení dítěte z České republiky.

Více informací o mezinárodní adopci naleznete na stránkách Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Formuláře pro žádost o adopci

Další zdroje informací a užitečné odkazy

Napište nám

Máte jakékoliv dotazy ohledně náhradní rodinné péče nebo našich aktivit a služeb? Neváhejte se na nás obrátit - naši pracovníci Vám rádi odpovědí.
Odesláním dotazu souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů.