V souvislosti s brzy projednávaným návrhem novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsme zaznamenali nedostatek podpory ve vztahu k osvojeným dětem a vyjádřili naše námitky. Naše odůvodnění si můžete přečíst ve zprávě níže.

Připomínky k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Středisko náhradní rodinné péče 29 let poskytuje podporu osvojitelským rodinám (a to jak zájemcům o osvojení, tak i následnou poradenskou pomoc). Současně se věnuje systémovým aspektům náhradní rodinné péče – jak pěstounské, tak osvojitelské.

Nesouhlasíme s navrhovanou úpravou § 48 odst. 2 zákona SPO, vložením nového písmene a), podle něhož by poskytování odborného poradenství pověřenými organizacemi mohlo být poskytováno rodinám a dětem pouze v procesu směřujícím k osvojení, nikoliv po rozhodnutí soudu o osvojení.

Z důvodové zprávy se podává, že důvodem pro tento postup je skutečnost, že cit.: …v případě osvojitelů po schválení osvojení jde již o osoby, které nejsou „jinými osobami odpovědnými za výchovu“, ale tyto osoby mají z právního hlediska postavení shodné s přirozenými rodiči, neboť podle § 771 obč. zák. „příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením“, podle § 794 obč. zák. „osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní“ a podle § 832 odst. 1, 2 obč. zák. „dítě… má postavení dítěte osvojitele“ a proto „osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost“, přičemž podle § 833 odst. 1 věta první obč. zák. „osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající“. Osvojitelé mají tedy právo na poskytování odborných, zejm. sociálních služeb, a to však ve stejném rozsahu a současně právě jen v rozsahu, jako vlastní rodiče dítěte při výkonu rodičovské odpovědnosti.“

Nicméně uvedené argumenty nejsou zcela přesné. Z právního hlediska je osvojení nepochybně postaveno na roveň biologickému rodičovství (a je to tak správně), fakticky tomu tak ale není. Osvojené dítě má za sebou (různě dlouhou) historii mimo osvojitelskou rodinu, často také prožilo trauma (kvůli absenci primární pečující osoby, rané separaci od matky, nedostatečné péči, častému střídání vychovatelů a výchovného prostředí apod.) a tyto skutečnosti nelze ignorovat. Mnoho osvojených dětí se narodilo z nesledovaného těhotenství, matka zneužívala návykové látky, dítě může mít po narození abstinenční syndrom. To vše jsou rizikové situace, se kterými se musí osvojitelé velmi často potýkat a vyrovnávat, přičemž se jedná o specifikum osvojených rodin (tj. děti v biologické rodině se s podobnými problémy z podstaty věci nesetkávají).

Ze své praxe můžeme potvrdit, že o následnou pomoc ze strany osvojitelů je značný zájem.

Dalšími důvody našeho nesouhlasu jsou zejména tyto skutečnosti:
1. Děti v osvojení i pěstounské péči mají obdobnou historii, kterou nové rodiny musí řešit (téma opuštění, identitu dítěte, vztahy k širší rodině a další).

2. Do soudního rozhodnutí o osvojení se jedná o děti, kterým je garantována pomoc a podpora ze systému sociálně-právní ochrany dětí. Od soudního rozhodnutí o osvojení se tyto děti dostávají do režimu „běžné rodiny“, mimo systém aktivní pomoci a podpory. V současnosti je jim poskytována pomoc a podpora ze strany některých neziskových organizací, pověřených osob, které se na problematiku práce s osvojitelskou rodinou specializují. Osvojitelské rodiny nemají stejné postavení a často řeší s ohledem na přijaté děti jiné problémy než rodiny biologické. Tato pomoc je ze strany osvojitelských rodin velmi vítána. Zkušenosti ukazují, že osvojitele řeší specifické problémy, se kterými si často odborníci z běžné praxe neví rady.

3. Děti v rámci mezinárodního osvojení zůstávají i nadále v systému sociálně-právní ochrany dětí dle článku 20 haagské úmluvy o osvojení. Sociální pracovníci v dané zemi navštěvují rodinu dítěte a posílají pravidelné zprávy o vývoji a situaci dítěte až do jeho zletilosti. Osvojitelským rodinám je systémově poskytován postadopční servis. Domníváme se tedy, že není důvod, aby děti osvojované v rámci České republiky měly menší ochranu a podporu.

Tyto skutečnosti potvrzují i závěry výzkumů u nás i v zahraničí. Středisko náhradní rodinné péče realizovalo mnoho výzkumů na téma osvojení v České republice, v Anglii, Dánsku, Rakousku, k nim byly vypracovány právní analýzy legislativy. Na základě těchto výzkumů jsme vytvořili se skupinou expertů věnujících se tématu náhradní rodinné péče Model osvojování (2017), Návrhy změn ke zlepšení osvojování v České republice (2021).

Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá potřeba možnosti odborné podpory pro osvojitelské rodiny a tato podpora by měla být co nejvíce dostupná (místně i finančně).

Institut osvojení jako jediný nabízí dětem, které opustila jejich rodina, stálé rodinné zázemí. Stálost a bezpečí je základním odrazovým můstkem pro zdárný vývoj dítěte a mělo by být proto v zájmu každé vyspělé společnosti nastavit systém tak, aby rodiny, které přijímají děti do osvojení, měly možnost získat všestranně dostupnou a odbornou podporu.

Žádáme vás proto o přehodnocení vašeho návrhu, aby byl v souladu se zájmy a potřebami osvojených dětí.

Osvojení je celoživotní proces, který nekončí právním aktem osvojení. Ostatně i z ust. § 840 ObčZ vyplývá, že osvojení je možné ve výjimečných případech zrušit, v zájmu všech zúčastněných však je, aby k tomuto výjimečnému institutu nedocházelo, což je mj. i cílem konkrétní a adresné pomoci osvojitelským rodinám po procesu osvojení, kterou předloženým materiálem navrhujete zrušit.

Děkujeme za váš čas a v případě zájmu o poskytnutí podrobnějších informací vám budeme rádi k dispozici.

PhDr. Věduna Bubleová
Předsedkyně rady Střediska náhradní rodinné péče

V Praze, dne 1. března 2023